Nešťastná náhoda, nebo pokrytectví?

Mám kamaráda (snad ještě stále). Ortodoxní, co se víry týče - puritán. Vzpomínám si, jak mi očití svědci říkali, jak před časem nevpustil do bohoslužebného prostoru slečnu, která měla nemanželské dítě.
Stál tehdy mezi dveřmi, hřímal a posílal ji, slušně řečeno, "ke všem čertům". Asi se bál, že těch pár hříchů navíc už Pán Bůh v kostele neunese... Co bylo se slečnou dál nevím. snad se jí ujal někdo kdo toho "strašáka" i jeho stíny zaplašil.
Co se stalo s "kamarádem" ale vím. On, představitel vší ctnosti je po mnoha letech rozvedený a žije s jinou ženou. Mladší, a snad i krásnější? Nevím. Jen se ptám kde zůstal onen zápal a úsilí bránit čistotu svým tělem? Co by řekl oné slečně asi dnes?


„Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Jakým soudem totiž soudíte, takovým budete souzeni, a jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno. Proč vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš? Jak můžeš říci svému bratru: ‚Nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,‘ a přitom máš sám v oku trám! Pokrytče, vytáhni nejdříve trám z vlastního oka, a tehdy prohlédneš, abys vytáhl třísku z oka svého bratra." Mt 7,1-5