Ne, opravdu (na rozdíl od některých mocností a zbrojních koncernů) nepatřím k těm, kteří by se, těšili z válečné vřavy a řinčení zbraní.
Při odvodech jsem před vojenskou službou dal přednost "civilce" a prožil zajímavé 2 roky v nemocnici jako údržbář a zdravotní bratr. Nelituji.
Po vyjádření mnoha lidí, ať už klientů, či přátel zjišťuji, že se jich současný konflikt na Ukrajině hluboce dotkl, proč až teď? Proč to nebyla válka v Čečensku, Sýrii, Lýbii, či Afghánistánu? Prostě proto, že je to blíž. Stejně jako vás více bolí zuby, než naražená holeň. Ruku v ruce s tím vidím jejich skleslost a deprese. Není z čeho se radovat. "Covid" nás "zamknul u televizních obrazovek, a ty nám nyní sypou depresivní a často zmanipulované zpravodajství přímo z kanálu (televizního rozuměj). To naší psychice nepřidá.
A když se chcete radovat, zajít na ples, koncert, či na výlet, máte navíc výčitky svědomí, že VY si užíváte, zatímco lidé TAM trpí. Ach jo...
V rámci zachování duševního zdraví je však nezbytné, abychom měli důvod k radosti a mysleli pozitivně, i když je to někdy navzdory. Tento recept nadiktoval už před mnoha lety jeden z největších lékařů.
Řekl tehdy: "Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách, hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě není konec... kdo vytrvá až do konce, bude spasen." (Mt 24 k.)
Prvotní křesťané tehdy očekávali ustanovení Božího království, a ti současní snad neusnuli a čekají rovněž.
Americký kazatel a evangelista Billy Graham řekl: "„Přečetl jsem si poslední stránku Bible, všechno dopadne dobře.“
K tomu se upíná naše naděje, Navzdory útlaku, válkám a dezinformacím je skvělé, že máme něco pevného o co se můžeme opřít. 

Díky, Pane.

Je to už měsíc, co jsme našemu synovi koupili nové, značkové (v domění že vydrží déle) papuče. Cukle chcete-li.
Po 14 dnech však díky tlačenici ve školní šatně skončila životnost jedné z nich. Nešťastná náhoda, děti se tlačily, prostě smůla. Přesto "lítalo" někde ve vzduchu 400 Kč, protože nové papuče se samy nekoupí. ;-)
Po delších úvahách (proto ten měsíc) jsme si řekli, že se prostě jen rodičů dívky, která škodu způsobila slušně zeptáme, zda jsou ochotni vzniklou škodu nahradit. Nešlo nám primárně ani tak o peníze jako spíše o princip. A tak jsem zavolal.
Asi jsem paní večerním telefonátem překvapil, a ona mne také. Mimo jiné jsem dostal lekci z pojišťovnictví (abych si škodu zaplatil ze své vlastní pojistky :-)), dále lekci odívání (takové boty přece do školy nepatří /poznámka: obuv je v souladu se školním řádem/) a že mi přispěje 50% částky, když jí pošlu zamítnutou reklamaci od prodejce (bota je na dranc, nevím co řeší).
Přes toto všechno bych se dokázal přenést i když jsem pravda takovou reakci nečekal. Slušně jsem tedy paní napsal, že mi jde primárně o dobré mezilidské vztahy a že konečné rozhodnutí nechám na ní.
Těm co vydrželi číst až do konce budiž odměnou pointa, pro kterou tento článek píšu. :-)
Paní se mě zeptala: "Vy chcete moji dceru trestat za to, že omylem šlápla na cukle Vašeho syna?"
V tu chvíli jsem si uvědomil, že je něco špatně. Problém není nevinná strkanice dětí, ani peníze a v podstatě nejde ani o naše 2 rodiny.
Trest určuje a vyměřuje odpovědná osoba v tomto případě rodič (např. plácnutí přes zadek, snížení kapesného, apod.). Eventuelní platba za poškozenou věc (ať byla rozbitá s jakýmkoliv úmyslem) je však přirozeným následkem lidského jednání. Pokud něco rozbiji, pak to přece opravím, nahradím, nebo zaplatím.
To mě přivádí  také k hlubší myšlence.
Každý z nás "platíme" za naše celoživotní rozhodování, myšlení i jednání ať je způsobeno omylem, či bez úmyslu. Tuto cenu platí rodiče, děti, rodiny, státy, země, lidstvo.
Mým přáním je, aby opravy v našich životech nebyly příliš "drahé" a aby nám to vše dobré ještě dlouho vydrželo. Ideálně déle než jen 2 roky. ;-)

Toto vám píšu, moji drazí, abyste nehřešili. Kdyby někdo zhřešil, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista, toho Spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za celý svět. 1 Jan. 2,1.2

Není tomu dávno, snad měsíc či dva, mi volala mladá paní, která i přes relativně úspěšný pracovní život a funkční partnerský vztah, nebyla "šťastná". Nebyla si jistá, zda "má" toho pravého. A prý jak se takový pravý pozná? Má ho pustit k vodě a hledat dál? Vzpomněl jsem si  té chvíli na slova mého kolegy Jeronýma Klimeše, který přirovnává hledání životního partnera k střílení z Rumcajsovy bambitky.
Zacílíte na střed terče (ideálního partnera), PRÁSK! A ejhle! Díky obrovskému rozptylu trefíte místo 10 nejlépe 5, nebo maximálně 6, Hledat ideál, je někdy opravdu těžké.
Pro všechny kteří si počínají v životě podobně a stojí před rozhodnutím zda opustit či zůstat, zveřejňuji tuto radu psychologa Petra Šmolky. Mám za to, že s takovým přístupem ke vztahu se Vám bude mnohem lépe žít. Už jen proto, že budete vědět, že jste na tom vlastně ještě dobře, a že i ve vysněném budoucím vztahu může být ještě hůř.
​Lovu zdar! ;-)

Vážení a milí přátelé, rok se s rokem sešel a máme tu opět Vánoce. Nevím jestli Vám padnou "na míru" (jak zpívá Ewa Farna), ale přeji Vám aby pro vás byly naplněním Vašich skrytých tužeb a smysluplných přání. Tolik úvodem.
A nyní k názvu tohoto krátkého článku. Poslouží mi jako odrazový můstek k vysvětlení mnou nedávno prožité situace a ještě jednomu přání pro nás pro všechny.
Před pár týdny jsem dostal firemní email, ve kterém mě jejich "Customer happiness officer" oslovuje s tímto dotazem:

"Ahoj, Před nedávnem jsi zkoušel kulervoucí S*******k - nahrávač obrazovek návštěvníků na tvém webu. Nikdy jsi ho ale nenasadil na tvůj web. Proč?"

Možná už ve svých téměř 40 letech patřím do starého železa, ale když jsem se doptával po důvodech tykání a dle mého soudu silně expresivního vyjádření které mi téměř vyrazilo dech, opravdu mne neuspokojila odpověď, že jsme v roce 2017 a že v 60% konverzace v angličtině se tyká...

Nuže, na závěr, přijměte mé přání krásných a nadstandartních vztahů v nadcházejícím roce a "koule" používejme v tomto převánočním čase raději jen ke stavbě sněhuláků. Myslím, že toto užití jim sedí víc.

PF 2018. ;-)

Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Filipským 2,5

     Znáte to? Jsou v životě chvíle, kdy se cítíte být rozpolcení, protože víte, že slova, která o Vás zaznívají, jsou v přímém rozporu s realitou. Ovšem, to víte jen Vy sami.
     Můj syn si vyžádal svůj oblíbený večerní rituál - chvíle před spaním v mé přítomnosti. Běžně si povídáme, tulíme se, a najednou to přišlo. "Tati, ty jsi jako Ježíš..." Na chvíli jsem "zamrzl". V té vteřině se mi totiž vybavili snad všechny mé nedostatky a nectnosti, které s Ježíšovou povahou nemají vůbec nic společného. Na(ne)štěstí můj syn měl na mysli pouze můj čerstvý plnovous. Přesto ta představa byla velice příjemná, hřejivá, ale také zavazující.
     Díky za taková malá životní zastavení, i za ujištění, že mé svědomí je stále "živé" byť toto zjištění občas "bolí".
Tak snad někdy příště, jednou, možná, jako Ježíš Kristus. Už aby.

"Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec."      Bible, Matouš 5, 48

Je to jen pár dní, a mně to přijde jako věčnost...
Odešla jsi.
Sám vstávám, i usínám, vařím, stelu, umývám.
Nestíhám.
Prádlo se kupí, nádobí též, z práce vracím se s havrany na křídlech.
A doma?
Tam je ticho, ticho takové, že z toho hlava bolí
Ticho a samota, stesk při vzpomínce na cokoli.
na děti, jejich klokotný smích, na Tebe jak držíme se v náručích.

Je to jen pár dní, ale mně to přijde jako věčnost...

Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly. Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí: "Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš." Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.
Bible, Přísloví 31 kap.

Snad každý má místo kam se rád vrací, a kde si připadá jako "doma". Já jedno takové místo včera navštívil. Ale trochu jinak než obvykle. Stěhoval jsem své rodiče do nového bydlení. Maminku a tatínka - ležáka.
Kdo prožil, jistě chápe. Vydržet celý den v "mém" domě naposledy, prohrabávat se věcmi a vzpomínkami a neplakat, byl nadlidský úkon. Nevydržel jsem a podlehl.
Při té záplavě slz jsem spatřil na zdi kůlny viset kus klacku zaklíněného mezi trámy.
Vzpomněl jsem si. Držel jsem jej v ruce naposledy před 20 lety. Tehdy jsem si ho tam jako kluk "odložil" aby vyschnul. Měl z něj být luk. Nikdy jsem se k tomu nevrátil.
Večer jsem odjížděl  s novým odhodláním.
Já a můj syn. My společně!
Dokud je čas.
Klacek si odvážím v kufru auta.... 

Gal 6,10
A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry

Mat 9,15
Ježíš jim řekl: „Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom se budou postit.

     Byla to láska jako hrom. On se do ní bezhlavě zamiloval, ona jej brala jako prince z pohádky. Chodili spolu pár let, pak i bydleli. Vztahy s rodiči byly ucházející, i když to také občas zaskřípalo, ale podařilo se je s velkou dávkou rozhodnosti urovnat.
     Vzali se. Svatba byla nádherná, pohádková. Začali rekonstruovat jejich společný domov, finančně si sáhlo na dno, a za rok na to se narodilo jejich společné dítě.
Mají krásný dům, zdravé dítě, dostatek financí a přece nejsou šťastní.
     Stačí pár let, a neprojevovaná úcta a neopětovaná láska udělají své... Ještě, že není všem dnům konec! Někdy je holt ta láska opravdu těžká.... jako TRÁM.

Efezským 5, 21.22.33
V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým mužům jako Pánu ,... Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval ,.. A tak i každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu.

Mám kamaráda (snad ještě stále). Ortodoxní, co se víry týče - puritán. Vzpomínám si, jak mi očití svědci říkali, jak před časem nevpustil do bohoslužebného prostoru slečnu, která měla nemanželské dítě.
Stál tehdy mezi dveřmi, hřímal a posílal ji, slušně řečeno, "ke všem čertům". Asi se bál, že těch pár hříchů navíc už Pán Bůh v kostele neunese... Co bylo se slečnou dál nevím. snad se jí ujal někdo kdo toho "strašáka" i jeho stíny zaplašil.
Co se stalo s "kamarádem" ale vím. On, představitel vší ctnosti je po mnoha letech rozvedený a žije s jinou ženou. Mladší, a snad i krásnější? Nevím. Jen se ptám kde zůstal onen zápal a úsilí bránit čistotu svým tělem? Co by řekl oné slečně asi dnes?


„Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Jakým soudem totiž soudíte, takovým budete souzeni, a jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno. Proč vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš? Jak můžeš říci svému bratru: ‚Nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,‘ a přitom máš sám v oku trám! Pokrytče, vytáhni nejdříve trám z vlastního oka, a tehdy prohlédneš, abys vytáhl třísku z oka svého bratra." Mt 7,1-5