Dřevo na zdi

Snad každý má místo kam se rád vrací, a kde si připadá jako "doma". Já jedno takové místo včera navštívil. Ale trochu jinak než obvykle. Stěhoval jsem své rodiče do nového bydlení. Maminku a tatínka - ležáka.
Kdo prožil, jistě chápe. Vydržet celý den v "mém" domě naposledy, prohrabávat se věcmi a vzpomínkami a neplakat, byl nadlidský úkon. Nevydržel jsem a podlehl.
Při té záplavě slz jsem spatřil na zdi kůlny viset kus klacku zaklíněného mezi trámy.
Vzpomněl jsem si. Držel jsem jej v ruce naposledy před 20 lety. Tehdy jsem si ho tam jako kluk "odložil" aby vyschnul. Měl z něj být luk. Nikdy jsem se k tomu nevrátil.
Večer jsem odjížděl  s novým odhodláním.
Já a můj syn. My společně!
Dokud je čas.
Klacek si odvážím v kufru auta.... 

Gal 6,10
A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry

Mat 9,15
Ježíš jim řekl: „Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom se budou postit.