Papuče vs. děti I.

Je to už měsíc, co jsme našemu synovi koupili nové, značkové (v domění že vydrží déle) papuče. Cukle chcete-li.
Po 14 dnech však díky tlačenici ve školní šatně skončila životnost jedné z nich. Nešťastná náhoda, děti se tlačily, prostě smůla. Přesto "lítalo" někde ve vzduchu 400 Kč, protože nové papuče se samy nekoupí. ;-)
Po delších úvahách (proto ten měsíc) jsme si řekli, že se prostě jen rodičů dívky, která škodu způsobila slušně zeptáme, zda jsou ochotni vzniklou škodu nahradit. Nešlo nám primárně ani tak o peníze jako spíše o princip. A tak jsem zavolal.
Asi jsem paní večerním telefonátem překvapil, a ona mne také. Mimo jiné jsem dostal lekci z pojišťovnictví (abych si škodu zaplatil ze své vlastní pojistky :-)), dále lekci odívání (takové boty přece do školy nepatří /poznámka: obuv je v souladu se školním řádem/) a že mi přispěje 50% částky, když jí pošlu zamítnutou reklamaci od prodejce (bota je na dranc, nevím co řeší).
Přes toto všechno bych se dokázal přenést i když jsem pravda takovou reakci nečekal. Slušně jsem tedy paní napsal, že mi jde primárně o dobré mezilidské vztahy a že konečné rozhodnutí nechám na ní.
Těm co vydrželi číst až do konce budiž odměnou pointa, pro kterou tento článek píšu. :-)
Paní se mě zeptala: "Vy chcete moji dceru trestat za to, že omylem šlápla na cukle Vašeho syna?"
V tu chvíli jsem si uvědomil, že je něco špatně. Problém není nevinná strkanice dětí, ani peníze a v podstatě nejde ani o naše 2 rodiny.
Trest určuje a vyměřuje odpovědná osoba v tomto případě rodič (např. plácnutí přes zadek, snížení kapesného, apod.). Eventuelní platba za poškozenou věc (ať byla rozbitá s jakýmkoliv úmyslem) je však přirozeným následkem lidského jednání. Pokud něco rozbiji, pak to přece opravím, nahradím, nebo zaplatím.
To mě přivádí  také k hlubší myšlence.
Každý z nás "platíme" za naše celoživotní rozhodování, myšlení i jednání ať je způsobeno omylem, či bez úmyslu. Tuto cenu platí rodiče, děti, rodiny, státy, země, lidstvo.
Mým přáním je, aby opravy v našich životech nebyly příliš "drahé" a aby nám to vše dobré ještě dlouho vydrželo. Ideálně déle než jen 2 roky. ;-)

Toto vám píšu, moji drazí, abyste nehřešili. Kdyby někdo zhřešil, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista, toho Spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za celý svět. 1 Jan. 2,1.2